Jednou z typických osobností, které charakterizovaly český sever stejně jako dýmající oprámy, světélkující haldy a syrová krajina, byl hornický spisovatel a novinář Alois Šefl. (29. listopadu 1874 Nýřany – 16. červnaJ 1938 Svatá Dobrotivá)
První zkušenosti pro svoji tvorbu čerpal již z doby, kdy opustil školu a pracoval jako dělník na dráze. Brzy na to přijal práci v dolech u Nýřan; poznal ještě těžkou dřinu při dvanáctihodinové pracovní době. Záhy odešel na sever a usadil se v Oseku u Duchcova. Ani zde nebyly podmínky v dolech o nic lepší. Zkušenosti, jež dospívající chlapec zachycoval zatím jen ve své paměti, se valily jedna za druhou. Důl Pokrok, kde spolu se strýcem fárali do hlubin země, se zapsal do Šeflovi paměti nesmazatelně. Jednou, když těžili „na plánu“, byl zasypán a po delší době vyproštěn bez újmy na zdraví. Druhá zkušenost, ještě daleko dramatičtější, je spojena s velkou katastrofou, jež se na tomto dole odehrála dne 24. ledna 1893. Při výbuchu byl zasypán a na hlavě i končetinách těžce popálen. Za předpokladu, že je mrtev , byl spolu s ostatními obětmi katastrofy uložen ve strojovně šachty, zatímco na oseckém hřbitově již vykopávali hroby. „Výbuch se udál v 6.30 ráno“, vzpomínal po letech na tuto událost. „O 12. hodině jsem se probudil. Chvíli jsem zcela apaticky těkal očima sem a tam. Pak jsem si uvědomil zuřivé štěkání dvou vodních čerpadel ve strojovně. Zvolna jsem otočil hlavou vlevo i vpravo a zahlédl jsem na obou stranách dlouhé řady právě tak nehybně ležících těl jako já. Všichni měli obličeje černé jako uhel a nehýbali se. Co se asi stalo? Vytrvale mě pronásledovala jedna myšlenka… Mé pohyby ale spatřil strojník od čerpadel a ulekaně vykřikl: ‚Pane doktor, jeden z těch mrtvých se hýbá!‘ Tak z řady sedmnácti jeden ubyl. Popadli mne, nalili do mě spoustu mléka a vynesli na povrch…“
Pokračování textu „Alois Šefl – hornický novinář a spisovatel – rodák z Nýřan“